Krutě zábavné vtípky, žonglování s kostmi a mrtvolný dech. Chceš to zažít? Vítáme tě na představení hrůzy naší největší hvězdy – Šáši ZOMBINI. Tahle show se ti bude k smrti líbit. A víš proč? Nic jiného ti nezbude! Žonglování s lidskými hlavami vypadá jednoduše. Zvládl bys to taky. I ježdění na jednokolce po mrtvolách. Chachááá a teď sebou pěkně plácl na zem… Ale požírání překvapených diváků už taková zábava není. POMOC! Zachraňte …
–
Byla to krásná a romantická procházka při úplňku. Všude klid, jen příroda a já. Všechno bylo skvělé, dokud jsem nedošel k hřbitovu. Přišlo mi divné, že je na něm tolik „lidí“, ale šel jsem dál. Vždyť je přeci krásně, tak proč by se někdo nešel projít na hřbitov? Chyba lávky! Začali se pomalu ploužit za mnou. Pochopil jsem, že mám problém! Nevypadali zrovna přívětivě, ale spíše hladově. Jakmile ucítili čerstvé maso, tak jsem to měl spočítané. …
–
–
Nikdo by tě do školy neměl probouzet tak brzo. Stačí se probudit o hodinu dřív než obvykle a vypadáš nejspíše jako náš „zombiák“. Nevypadá moc nadšeně, viď? To víš, neměl ještě svou pravidelnou dávku „fresh meat“. A on ho tak miluje! Krok po kroku, vteřinu po vteřině se plouží ke své oběti. Když si dává pozor, tak ani hrůzostrašně nevrčí a připlíží se jí za záda. Jedno pořádné chramstnutí… a ten chudák má hned díru v krku! A té …
–
„Babičko, neotvírej nikomu neznámému dveře!“ Mohl bys jí to opakovat stokrát, ale její důvěřivost je prostě silnější. Tedy do té doby, než se za dveřmi objeví – hladová zombie! Pak nepomůže ani vyprávění pohádky o Karkulce a hladovém vlku. Je prostě konec. Zombie si jde pro čerstvé maso a nezastaví se před ničím. Babička pravděpodobně nemá pod postelí brokovnici… Bohužel. Vidíš, jak je důležité neotvírat neznámým lidem!
–
–
Noční jízda oblíbeným krajem se může sakra zvrhnout. A to dost špatně. „Jel jsem hlubokým lesem a najednou se uprostřed silnice objevila postava. Strhl jsem volant a narazil jsem…. Doufal jsem, že se jí nic nestalo. Snad to přežila.“ A víte co? Nepřežila. Byla už dávno mrtvá. Ta jedna mrcha zombie si na mě počkala. A ne sama. Přišla si pro můj mozek se svými přátelíčky. Kde jsou lovci nestvůr s brokovnicemi, když je člověk potřebuje?
–
–
